Stál barák v naší ulici a na něm byl znak s orlicí
co v drápech drží věnec a vněm kříž,
tam táta chodil potají jo za těmi co hajlují
a sousedy tak posílal za mříž
a pro mou duši nevinnou byl můj otec hrdinou,
když na gestapu začal udávat,
měl jazyk mrštný jako bič a já byl z něho celý pryč
a toužil jsem se udavačem stát.

Jedličkovi jedli husu, řekněte mi kde to vzali,
Koláčkovi doma zahraniční rozhlas poslouchali,
všechno co vím to vám povím
rád vyhovím, jen si račte říct,
Oni na to děkujeme, tady máte marek kilo,
zabásneme, zastřelíme pověsíme, to by bylo
přijďte zase za měsíc a řekněte nám toho víc

Pak přišel pád říšských sil a táta ten se oběsil
že nemoh bej už udavačů král,
jenomže pak rychle zas bolševiků přišel čas
kde táta skončil tam já navázal,
táta zpíval gestapákům, já zase teď estébákům
a nikdo vlastně neví, co jsem zač,
mě krásně hřeje na duši že nikdo kolem netuší,
že je jeiich soused udavač


Matouškovi jsou kulaci, tetu mají v emigraci,
Šebestovi nadávaj na bratrských vojsk okupaci,
všechno co vím to vám povím rád vyhovím, jen si račte říct,
Oni na to děkujeme, tady máte korun kilo,
zabásneme, zastřelíme, pověsíme, to by bylo
přijďte zase za měsíc a řekněte nám toho víc